Už od dětství jsme toužili po barevném světě.Dokonce i slova "barevný" a "barevný" se často používají k popisu pohádkové země.
Tato přirozená láska k barvám nutí mnoho rodičů považovat malování za klíčový koníček svých dětí.Přestože malování opravdu miluje jen málo dětí, jen málokteré dítě odolá kouzlu krabičky s jemnými barvami.
Citronově žlutá, oranžově žlutá, jasně červená, trávově zelená, olivově zelená, zralá hnědá, okrová, kobaltově modrá, ultramarínová... tyto krásné barvy jsou jako dojemná duha, která nevědomky unáší dětské duše.
Citliví lidé mohou zjistit, že názvy těchto barev jsou většinou popisná slova, například trávově zelená a růžově červená.Jsou však věci jako „okrová“, kterým obyčejní lidé nerozumí.
Pokud znáte historii některých pigmentů, zjistíte, že takových barev zničených v dlouhé řece času je více.Za každou barvou se skrývá zaprášený příběh.
Lidské pigmenty dlouho nedokázaly zobrazit tisícinu tohoto barevného světa.
Pokaždé, když se objeví zbrusu nový pigment, barva, kterou ukazuje, dostane zcela nový název.
Nejstarší pigmenty pocházely z přírodních minerálů a většina z nich pocházela z půdy produkované ve speciálních oblastech.
Okrový prášek s vysokým obsahem železa se dlouho používá jako pigment a červenohnědá, kterou vykazuje, se také nazývá okrová barva.
Již ve čtvrtém století před naším letopočtem si staří Egypťané osvojili schopnost vyrábět pigmenty.Vědí, jak využít přírodní minerály jako malachit, tyrkys a rumělku, rozemlít je a promýt vodou, aby se zlepšila čistota pigmentu.
Staří Egypťané přitom disponovali i vynikající technologií rostlinného barviva.To umožnilo starověkému Egyptu nakreslit velké množství barevných a jasných nástěnných maleb.
Po tisíce let byl vývoj lidských pigmentů poháněn šťastnými objevy.Aby se zvýšila pravděpodobnost tohoto druhu štěstí, udělali lidé mnoho podivných pokusů a vytvořili várku úžasných pigmentů a barviv.
Asi v roce 48 př. n. l. viděl Caesar Veliký v Egyptě jakýsi purpurový duch a téměř okamžitě byl fascinován.Tuto barvu, zvanou kostní šnečí fialová, přinesl zpět do Říma a učinil z ní exkluzivní barvu římské královské rodiny.
Od té doby se fialová stala symbolem šlechty.Proto pozdější generace používají k popisu svého rodinného zázemí výraz „narozený ve fialovém“.Výrobní proces tohoto druhu kostního šnečího fialového barviva však lze nazvat nádhernou prací.
Namočte shnilého kostního šneka a dřevěný popel do kbelíku plného zkažené moči.Po dlouhém stání se viskózní sekret žaberní žlázy kostního plže změní a vznikne látka zvaná dnes purpurit amonný, vykazující modrofialovou barvu.
Strukturní vzorec purpuritu amonného
Výstup této metody je velmi malý.Dokáže vyrobit méně než 15 ml barviva na 250 000 kostních hlemýžďů, což je právě tolik, aby bylo možné obarvit římské roucho.
Navíc, protože výrobní proces zapáchá, lze toto barvivo vyrábět pouze mimo město.I finální konfekce vyzařuje po celý rok nepopsatelnou jedinečnou příchuť, možná je to "královská příchuť".
Není mnoho barev jako kostní šnečí fialová.V době, kdy byl mumiový prášek nejprve známý jako lék a poté se stal populárním jako pigment, byl vynalezen další pigment, který byl také příbuzný moči.
Jde o jakousi krásnou a průhlednou žlutou, která byla dlouhou dobu vystavena větru a slunci.Říká se jí indická žluť.
Kostní šnek pro výrobu speciálního barvení královské purpury
Surovina pro indickou žluť
Jak už název napovídá, jde o tajemný pigment z Indie, který se prý získává z kravské moči.
Tyto krávy byly krmeny pouze mangovými listy a vodou, což vedlo k těžké podvýživě a moč obsahovala speciální žluté látky.
Turner byl zesměšňován, že se inspiroval žloutenkou, protože obzvláště rád používal indickou žluť
Tyto podivné pigmenty a barviva dominovaly uměleckému světu na dlouhou dobu.Nejenže škodí lidem a zvířatům, ale mají také nízkou produkci a vysoké ceny.Například v renesanci se skupina azurová vyráběla z prášku lapis lazuli a její cena byla pětkrát vyšší než u zlata stejné kvality.
S prudkým rozvojem lidské vědy a technologie potřebují pigmenty také velkou revoluci.Tato velká revoluce však zanechala smrtelnou ránu.
Olověná bílá je na světě vzácná barva, která může zanechat stopu v různých civilizacích a regionech.Ve čtvrtém století před naším letopočtem již staří Řekové zvládli způsob zpracování olovnaté běloby.
Olověná bílá
Obvykle se několik olověných tyčí naskládá do octa nebo zvířecích výkalů a umístí na několik měsíců do uzavřeného prostoru.Konečným základním uhličitanem olovnatým je olovnatá běloba.
Připravená olovnatá běloba představuje zcela neprůhlednou a hustou barvu, která je považována za jeden z nejlepších pigmentů.
Olověná běloba však není brilantní pouze v obrazech.Římské dámy, japonské gejše a čínské dámy si všechny používají olovnatou bělobu k potření obličeje.Při zakrývání obličejových defektů jim také zčerná kůže, zkažené zuby a kouř.Současně způsobí vazospasmus, poškození ledvin, bolesti hlavy, zvracení, průjem, kóma a další příznaky.
Královna Alžběta tmavé pleti původně trpěla otravou olovem
Podobné příznaky se objevují i u malířů.Lidé často označují nevysvětlitelnou bolest na malířích jako "malířskou koliku".Ale uběhla staletí a lidé si neuvědomili, že tyto podivné jevy ve skutečnosti pocházejí z jejich oblíbených barev.
Olověná běloba na ženské tváři nemůže být vhodnější
Olověná bílá také získala více barev v této pigmentové revoluci.
Van Goghova oblíbená chromová žluť je další sloučenina olova, chromát olovnatý.Tento žlutý pigment je jasnější než jeho hnusná indická žluť, ale je levnější.
Obrázek Van Gogha
Stejně jako olovnatá běloba se olovo v ní obsažené snadno dostává do lidského těla a převléká se za vápník, což vede k řadě onemocnění, jako jsou poruchy nervového systému.
Důvodem, proč Van Gogh, který miluje chromovou žluť a silný povlak, dlouhodobě trpí duševními chorobami, je pravděpodobně „příspěvek“ chromové žluti.
Další produkt pigmentové revoluce není tak "neznámý" jako olovnatá běloba chromová žluť.Může to začít Napoleonem.Po bitvě u Waterloo Napoleon oznámil svou abdikaci a Britové ho vyhnali do Svaté Heleny.Po necelých šesti letech strávených na ostrově Napoleon podivně zemřel a důvody jeho smrti jsou různé.
Podle pitevní zprávy Britů Napoleon zemřel na vážný žaludeční vřed, ale některé studie zjistily, že Napoleonovy vlasy obsahovaly velké množství arsenu.
Obsah arsenu zjištěný v několika vzorcích vlasů z různých let byl 10 až 100krát vyšší než normální množství.Někteří lidé se proto domnívají, že Napoleon byl otráven a zavražděn.
Ale pravdivost věci je ohromující.Nadměrný arsen v Napoleonově těle ve skutečnosti pochází ze zelené barvy na tapetě.
Před více než 200 lety vynalezl slavný švédský vědec Scheler jasně zelený pigment.Na tento druh zeleně se při prvním pohledu nikdy nezapomene.Zdaleka se mu nevyrovnají ty zelené pigmenty z přírodních materiálů.Tato "Schelerova zelená" způsobila senzaci, jakmile byla uvedena na trh kvůli své nízké ceně.Nejen, že porazil mnoho dalších zelených pigmentů, ale také jedním tahem dobyl trh s potravinami.
Někteří lidé prý na hostině používali k barvení jídla Schelerovou zelenou, což vedlo přímo ke smrti tří hostů.Shiller green je široce používán obchodníky s mýdlem, zdobením dortů, hračkami, cukrovinkami a oblečením a samozřejmě dekoracemi tapet.Na čas bylo vše od umění až po věci denní potřeby obklopeno svěží zelení, včetně Napoleonovy ložnice a koupelny.
Tento kus tapety byl údajně vzat z Napoleonovy ložnice
Složkou Schelerovy zeleně je arsenit měďnatý, ve kterém je trojmocný arsen vysoce toxický.Napoleonův exil měl vlhké klima a používal Schelerovu zelenou tapetu, která uvolňovala velké množství arsenu.V zelené místnosti prý štěnice nikdy nebudou, pravděpodobně proto.Shodou okolností se ze Schelerovy zelené a později pařížské, které obsahovaly i arsen, nakonec stal pesticid.Navíc se tato chemická barviva s obsahem arsenu později začala používat k léčbě syfilis, což do jisté míry inspirovalo chemoterapii.
Paul Ellis, otec chemoterapie
kupreuranit
Po zákazu Schelerovy zelené byla v módě další děsivější zelená.Když se řekne výroba této zelené suroviny, moderní lidé si ji možná okamžitě spojí s jadernými bombami a radiací, protože jde o uran.Mnoho lidí si nemyslí, že o přírodní formě uranové rudy lze říci, že je nádherná, známá jako růže rudného světa.
Nejstarší těžba uranu byla také přidávat jej do skla jako toner.Takto vyrobené sklo má slabé zelené světlo a je opravdu krásné.
Uranové sklo bliká zeleně pod ultrafialovou lampou
Oranžově žlutý prášek oxidu uranu
Oxid uranu je jasně oranžově červený, který se také přidává do keramických výrobků jako toner.Před druhou světovou válkou byly tyto uranové produkty „plné energie“ stále všude.Až s nástupem jaderného průmyslu začaly Spojené státy omezovat civilní využití uranu.V roce 1958 však Komise pro atomovou energii Spojených států uvolnila omezení a ochuzený uran se znovu objevil v keramických továrnách a sklárnách.
Od přírody k extrakci, od výroby k syntéze, historie vývoje pigmentů je také historií vývoje lidského chemického průmyslu.Všechny úžasné věci v této historii jsou napsány ve jménech těchto barev.
Kostní šnek fialová, indická žluť, olovnatá běloba, chromová žluť, Schelerova zelená, uranově zelená, uranově oranžová.
Každá z nich je stopou zanechanou na cestě lidské civilizace.Některé jsou stálé a stálé, ale některé nejsou hluboké.Jedině zapamatováním si těchto objížděk můžeme najít rovnější rovnou silnici.
Čas odeslání: 31. října 2021